|
|
Vnímání vertikality u pacientů s benigním paroxysmálním polohovým vertigem
Svobodová, Klára ; Čakrt, Ondřej (vedoucí práce) ; Kučerová, Klára (oponent)
Vnímání vertikality může být ovlivněno poruchou vestibulárního systému. Jednou z příčin patologie vestibulárního systému je benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV). Naše práce zkoumá změny ve vnímání vertikality u pacientů s BPPV ve srovnání se zdravou populací. K léčbě BPPV se využívá terapeutických polohových manévrů. Pomocí polohového manévru jsou otokonie přemístěny z polokruhovitých kanálků zpět do utriculu. Práce zkoumá vliv terapeutického manévru na změnu vnímání vertikality. Teoretická část pojednává o vnímání vertikality, typech vertikály, patologii ve vnímání vertikality a možnostech jejího měření. Nejvíce se zaměřuje na popis subjektivní vizuální vertikály (SVV). Dále popisuje vestibulární systém a věnuje se problematice BPPV. V praktické části je představen soubor deseti pacientů a kontrolní skupiny. Pomocí statistického zpracování dat je výsledkem zodpovězení hypotéz, zda je rozdíl ve vnímání vertikality u pacientů s BPPV a zdravých jedinců. Věnuje se také otázce, zda terapeutický manévr ovlivní vnímání vertikality u pacientů s BPPV. V obou dvou případech byla vertikála měřena ve statických a dynamických podmínkách. Pro získání dat bylo použito měření SVV pomocí systému Synapsis. Klíčová slova Benigní paroxysmální polohové vertigo, vertikalita, subjektivní vizuální vertikála,...
|
|
|
Změny vnímání subjektivní vertikály u pacientů po CMP
Kříž, Petr ; Čakrt, Ondřej (vedoucí práce) ; Bitnar, Petr (oponent)
Cévní mozková příhoda často postihuje oblasti zodpovědné za prostorovou orientaci. Optimální integrace aference z vestibulárního, zrakového a somatosenzorického systému je podstatná především pro udržení posturální stability a často ve výsledku pro soběstačnost pacienta. Citlivým ukazatelem poruch orientace v prostoru a zejména schopnosti správně posoudit směr gravitace je vyšetření subjektivní vertikály. Klinickým vyšetřením subjektivní vizuální vertikály je možné objektivizovat a kvantifikovat poruchu vnímání směru gravitace při vyloučení vizuálního kontextu. Teoretická část této práce stručně shrnuje současnou úroveň vědeckého poznání v této oblasti. V praktické části byla vyšetřena subjektivní vizuální vertikála pomocí bucket- method 29 pacientům po cévní mozkové příhodě a jejich výsledky byly statisticky porovnány s výsledky skupiny 34 seniorů. Dále byly také testovány hypotézy o vlivu doby uplynulé od léze a vlivu strany léze. Výsledky této studie potvrzují, že vnímání vertikality u pacientů po cévní mozkové příhodě může být zásadním způsobem narušeno. Dalším přínosem studie je zvýšení reliability vyšetření pomocí klinicky velmi praktické bucket-method na pacientech po cévní mozkové příhodě.
|
|
|
Vliv změny postavení hlavy a krční páteře na percepci subjektivní zrakové vertikály
Pálek, David ; Kučerová, Klára (vedoucí práce) ; Čakrt, Ondřej (oponent)
Změny ve vestibulárních, zrakových, nebo proprioceptivních vstupech mohou vést k úpravě percepce vertikality, a to může dále vést k odlišnému posturálnímu chování. Typickým projevem špatné percepce vertikality je narušená posturální stabilita. Tato práce se zabývá fyziologickými změnami ve vnímání vertikality při změně polohy hlavy v ílem této práce je bližší zkoumání změn v percepce vertikality při úklonu hlavy u zdravého vzorku probandů. Předpoklady vyvozené z těchto znalostí byly experimentálně ověřeny na zdravém vzorku populace. Testovací s probandů tvořilo jedinců - mužů žen (v rozmezí 1 - . Nikdo z vyšetřovaných nebyl v době vyšetření ani v sledován pro onemocnění vestibulárního aparátu, poruch stability, nebo poruch zraku centrální příčiny. Testování subjektivní vizuální vertikály ( probíhalo vsedě pomocí přístroje od ynapsis. To proběhlo ve čtyřech sousledných situacích: Ve vzpřímení bez korekce, ihned po úklonu do lateroflexe 20ř, po setrvání 5 minut v lateroflexi a po návratu do napřímení každé pozici bylo provedeno 6 testovacích pokusů a následně spočítán aritmetický průměr. V případě normálního rozložení byli data vyhodnocena pomocí T testů u nenormálního rozložení pomocí ANOVA testů. Průměrná odchylka zdravé populace byla naměřena 1,26ř±0.901. Bylo prokázáno statisticky významné zvětšení...
|
|
|
Hodnocení kompenzace stabilometrických parametrů u pacientů po operaci vestibulárního schwannomu
Kozlová, Eva ; Čakrt, Ondřej (vedoucí práce) ; Hrubá, Silvie (oponent)
V této diplomové práci jsme se zabývali hodnocením vývoje posturální stability u pacientů po operaci vestibulárního schwannomu (VS). Stabilitu jsme posuzovali prostřednictvím stabilometrických parametrů (délka trajektorie COP, plocha konfidenční elipsy COP). Měřili jsme vývoj parametrů před operací, bezprostředně po resekci a před dimisí. Soubor obsahoval 17 pacientů (n = 17). Hladinu statistické významnosti jsme stanovili p ≤ 0,05. Zjistili jsme signifikantní rozdíl mezi měřením před operací a bezprostředně po ablaci (plocha konfidenční elipsy COP: p = 0,0183, délka trajektorie COP: p = 0,0355). Naopak změna obou parametrů při měření před dimisí oproti testování po resekci nebyla statisticky významná (plocha konfidenční elipsy COP: p = 0,4078, délka trajektorie COP: p = 0,9991). Naším dalším cílem bylo zjistit, zda koreluje porucha stability s poruchou funkce vestibulookulárního reflexu (VOR). Ke statistickému zpracování byly použity tři soubory s odlišným počtem probandů (n = 24, n = 28 a n = 21). Funkci translační komponenty VOR jsme testovali pomocí subjektivní vizuální vertikály (SVV) (n = 24), funkci rotační části VOR prostřednictvím dynamické zrakové ostrosti (DVA) (n = 28) a kalorizace (n = 21). Zjistili jsme statisticky významnou korelaci obou stabilometrických parametrů s ∆DVA (p =...
|
|
|
Hodnocení úpravy funkce vestibulo-okulárního reflexu u pacientů po operaci vestibulárního schwannomu
Hladíková, Veronika ; Čakrt, Ondřej (vedoucí práce) ; Jeřábek, Jaroslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá hodnocením funkce vestibulo okulárního reflexu u pacientů indikovaných k chirurgické resekci vestibulárního schwannomu, prováděné ve Fakultní Byly používány tři typy vyšetření okulárního reflexu období před operací, časně po ní před dimisí u hospitalizovaných pacientů sledovali schopnost vnímání subjektivní vizuální vertikály, která je odrazem tonické funkce otolitových orgánů předoperační době jsme též relativní dynamickou při zolovaných pohybech hlavou v transverzální rovině, jejíž porucha se váže na dysfunkci laterálních polokruhovitých kanálků Navíc nám byly předoperační hodnoty indexu stranové dráždivosti dosažené v kalorické zkoušce časném pooperačním období, které je vymezené prvním dnem po podstoupení chirurgického zákroku a dnem ukončení hospitalizace cílen vestibulární rehabilitaci základě statistického zpracování získaných dat jsme zjistili, že u části pacientů je vestibulo okulární reflex narušen již v době před operací a zároveň že existuje souvislost mezi poruchou jeho translační a rotační složky. Přestože změny náklonu subjektivní vizuální vertikály během hospitalizace byly z naměřených hodnot dobře patrné, n byl prokázán statisticky významný rozdíl mez žádnými 2 sledovanými obdobími Nepodařilo se nám tak potvrdit pozitivní efekt časné vestibulární rehabi míru...
|
|
|
Změny vnímání subjektivní vertikály u pacientů po CMP
Kříž, Petr ; Čakrt, Ondřej (vedoucí práce) ; Bitnar, Petr (oponent)
Cévní mozková příhoda často postihuje oblasti zodpovědné za prostorovou orientaci. Optimální integrace aference z vestibulárního, zrakového a somatosenzorického systému je podstatná především pro udržení posturální stability a často ve výsledku pro soběstačnost pacienta. Citlivým ukazatelem poruch orientace v prostoru a zejména schopnosti správně posoudit směr gravitace je vyšetření subjektivní vertikály. Klinickým vyšetřením subjektivní vizuální vertikály je možné objektivizovat a kvantifikovat poruchu vnímání směru gravitace při vyloučení vizuálního kontextu. Teoretická část této práce stručně shrnuje současnou úroveň vědeckého poznání v této oblasti. V praktické části byla vyšetřena subjektivní vizuální vertikála pomocí bucket- method 29 pacientům po cévní mozkové příhodě a jejich výsledky byly statisticky porovnány s výsledky skupiny 34 seniorů. Dále byly také testovány hypotézy o vlivu doby uplynulé od léze a vlivu strany léze. Výsledky této studie potvrzují, že vnímání vertikality u pacientů po cévní mozkové příhodě může být zásadním způsobem narušeno. Dalším přínosem studie je zvýšení reliability vyšetření pomocí klinicky velmi praktické bucket-method na pacientech po cévní mozkové příhodě.
|
host ::
RSS.